Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Dění v obci > Současnost, historie a památky

Současnost

Obec Sobůlky se nachází pět kilometrů severozápadně od Kyjova, v Kyjovské vinařské oblasti. Je rozložena v hlubokém údolí po obou březích Sobůlského potoka. Celou ves obklopuje krásná příroda v kombinaci smíšených lesů, polí, vinohradů a pastvin. Tato harmonická přírodní skladba, s nádherným výhledem na celou jižní a východní část Kyjovska až po Bílé Karpaty a k Hodonínu, včetně jižní části Chřibů, je lákavým místem pro milovníky procházek, turistiky, cykloturistiky a v zimě běžeckého lyžování. Okolní kopcovitý terén tak návštěvníkům nabízí krásné výhledy nejen na celé údolí, ve kterém se obec Sobůlky nachází, ale i do širokého okolí.

Sobůlky v zimě - místní trať ValaPohled z Buriánků na Kyjov a Bílé KarpatyZima v Sobůlkách – pohled na západní část obce

 

Naše obec je ze tří stran obklopena lesy a proto bývá právem nazývána "plícemi Kyjova".
V místní trati "Vala" a "Binky" se v průběhu roku vyskytuje řada léčivých bylin a některé druhy vzácných rostlin. Místní lesy jsou bohaté převážně na zpěvné i dravé ptáky a srnčí zvěř. Drobné zvěře (zajíci, bažanti) je méně, což je však, mimo bažantnice, celorepublikovým problémem.
Přes celé území Sobůlek protéká Sobůlský potok s jeho pravostranným přítokem. V nejbližší době plánuje ZO ozdravení tohoto toku zachycením a odvedením odpadních vod z obce na čistírnu odpadních vod do Kyjova.

Na podzim roku 2000, převzal starosta obce z rukou tehdejšího předsedy poslanecké sněmovny Václava Klause, obecní symboly, znak a prapor obce, které byly 30. prosince 2000 slavnostně vysvěceny P. Piotrem Wardeckim.

Starosta obce přebírá rozhodnutí o udělení znaku a praporu

Svěcení obecních symbolů

Od východu k západu protíná  katastr státní silnice I.tř. č. I/54, která umožňuje velmi dobré spojení s blízkým i vzdálenějším okolím (směr Veselí nad Moravou, Brno a Hodonín). Tato rychlostní komunikace však neprochází zastavěnou částí obce a tudíž se v Sobůlkách neprojevují negativní vlivy dopravy, tak velmi patrné v okolních obcích.
Naší obcí také prochází vinařská cyklostezka, jako součást Kyjovské vinařské stezky. Tato má pak návaznost na ostatní vinařské regiony Jižní Moravy.
Občerstvení, nejen pro návštěvníky, zde zajišťují dvě pohostinství a dva obchody se smíšeným zbožím.
Z další občanské vybavenosti je v Sobůlkách obecní úřad, kaple, výdejní místo České pošty s.p., základní a mateřská škola, obecní knihovna, fotbalové hřiště včetně šaten a dvě dětská hřiště.

Budova obecního úřadu na návsi

Budova obecního úřadu na návsi

Obec  Sobůlky má vodovod, který je ve správě Vak Hodonín, kanalizaci s částí ve správě Vak částí ve správě obce, plynovod v současné době již v majetku Jihomoravské plynárenské, telefonní rozvod jehož část je vedena podzemním a zbytek nadzemním kabelem, veřejné osvětlení a místní rozhlas a rozvod sítě nízkého napětí elektrické energie.

Dnes Sobůlky čítají asi 290 rodinných domů z nichž 250 je obydlených.
V současné době žije v  naší vsi 895 obyvatel. Toto číslo však neustále ovlivňují různé demografické faktory jako narození, úmrtí, svatby, stěhování, atd.
Pracovní příležitosti menšímu množství občanů poskytují čtyři místní firmy avšak velká většina občanů v produktivním věku za prací dojíždí a to převážně do Kyjova, ale také do blízkého a někteří i do vzdálenějšího okolí.
Obec Sobůlky je členem DSO Severovýchod, zahrnující 42 obcí Kyjovska, jehož hlavní prioritou je stálé zlepšování a péče o životní prostředí a to zejména v oblasti odpadového hospodářství a také zlepšování propojenosti a spolupráce a zvyšování kulturní úrovně a společenského života celého regionu.
Dále je obec členem DSO Babí lom, který sdružuje 11 obcí včetně Kyjova kolem kopce Babí lom ("Babylón") (417 m n.m.).
Pověřeným úřadem s rozšířenou působností pro naši obec je od 1.1.2003 MěÚ Kyjov. Sem se naši občané obracejí s potřebami v oblastech sociálních, životního prostředí, stavebního zákona, aj..

V roce 2008 bylo vybudováno víceúčelové hříště s umělým povrchem a  v  roce 2010 bylo vybuováno za podpory financí EU nové Kulturně sportovně vzdělávací centrum, které těsně sousedí se základní školou a je využíváno jako tělocvična, ke sportování veřejnosti, pořádání tanečních zábav, k rodinným oslavám atd. 

školaškola

Historie a památky

Obec Sobůlky leží 5 km severozápadně od Kyjova. Její vznik je spojován se založením osady, původně nazvané Sobolkovici již v 9.století.
Nejstarší osídlení území Sobůlek je doloženo již před šesti tisíci lety lidem tzv. kultury s lineární keramikou. Od té doby jsou již archeologicky prokázána téměř všechna časová období. Vedle kosterních či věcných nálezů svědčí o nejstarším osídlení pozůstatky keltských a středověkých hradisek a tvrzí na kopci "Vala", lokalita "U Jozífka", či tvrziště na "Tureckém kopci".

V ranném středověku byly Sobůlky jednou z největších osad Kyjovska. Polokočovný slovanský lid založil patrně v 9. století osadu jménem Sobolkovici, po svém zakladateli Sobolovi.

Záznam o majetku břeclavského kostela z r. 1131, kterému patřily dva lány v osadě Sobolkovici je nejstarší písemnou zmínkou o obci. Historické prameny uvádějí jako první vlastníky Sobůlek rod Dupníků v pol. 14. stol. Po nich se vystřídalo v držení vesnice mnoho šlechtických rodů, např.: páni z Boskovic, z Kunštátu, Zástřizlové, páni z Ludanic a Žerotínové. Po roku 1691 patřila obec milotskému panství.

Pohled na Vala s hradiskem Pohled na Turecký kopec a Vala Pozdrav ze Sobůlek z r. 1920 Pohled Sobůlek Stará budova základní školy

V zemských deskách olomouckých z roku 1378 je poprvé zmiňován tzv. zemanský poplužní dvůr, v jehož držení se vystřídaly rody ze Zdětína, Dluhošové z Kopenic a Vojkovští. Největšího rozmachu zemanský dvůr zažíval za života zámožné majitelky Heleny Dluhošové-Lévové, známé jako baronka Lévová.

Přibližně do 18. stol. byly i Sobůlky, stejně jako celé území Moravy, terčem cizích vojsk. Nejvíce patrně v letech 1468-71 za válek Matyáše Korvína s králem Jiřím z Poděbrad. Již zmíněné místní tvrze se pro svou dobrou viditelnost staly cílem nepřátelských vojsk, kterým zřejmě neodolaly. Roku 1605 Bočkajovci vypálili Kyjov a okolních 12 vesnic. Podle ústního podání pamětníků byl tehdy vypálen i sobůlský klášter, či kostelík, modlitebna nebo kaple. Slovanský klášter, který měl stávat na místě dnešní trati "Klášteříky", měl sloužit mladým dívkám jako místo ticha a klidu. Dodnes kolují o tomto místě dohady. Válečné útrapy se Sobůlkám nevyhnuly ani za války třicetileté. Docházelo k drancování domů a zásob jejich obyvatelů. Později na území obce přitáhla také turecko-tatarská vojska vezíra Achmeda Kiupriliho. Odtud pravděpodobně pochází mylný název tvrziště v trati "Binky" -  "Turecký kopec", jako mohyly navršené nad hrobem tureckého náčelníka.

Od roku 1664 užívala obec se svolením vrchnosti práva pečeti.

Od 18. stol. nebyly již Sobůlky ohrožovány útoky. Počet obyvatel se postupně rozrůstal a vzhled vesnice se měnil. Uklidnění poměrů v Sobůlkách a jejich růst v této a pozdější době mapují i historické prameny. Autoři místních publikací zmiňují starou pamětní knihu z roku 1692, napsanou kyjovským farářem Janem Ignácem Mochnickým. V 18. století byl velkou hrozbou pro obyvatele výskyt moru hospodářských zvířat. Teprve roku 1849 přikročila vrchnost z Milotic k úplnému zrušení poddanství. K dopravnímu spojení vesnice s královským městem Kyjovem došlo v letech 1894 - 96 postavením silnice ze Sobůlek po silnici okresní vedoucí do Strážovic. Roku 1899 byla původní školní budova z roku 1794 rozšířena přístavbou, kterou prováděl stavitel Gustav Sonevend z Kyjova. V obci fungovaly obě tělocvičné jednoty, Orel i Sokol. Tyto byly jak nositeli pokroku, tak se také zasloužily o udržování místních tradic, jako byly místní slavné Martinské hody a jiné.

První světová válka znamenala období neustálých rekvizicí potravin a zvířectva. I občané Sobůlek se aktivně zapojili do válečných akcí. Bylo zde 15 legionářů, zahynulo 18 občanů. Za světové války došlo k přestavbě bývalé sýpky u zvonice v nynější kapli.

Pohled na Formanovu hospodu Pohled na kapli Pohled na část Dolního konce Pohled na hostinec U Sevrínů

Za první republiky byla v obci zřízena elektřina (1932 - 36), znovu přistavena škola (1935) z důvodu potřeby 4 třídy. Za Druhé světové války bojovali v zahraničním vojsku 3 vojáci. Obec byla opět postižena hlavně povinnostmi odvádění dávek. Mladí povinně odcházeli na práce do Říše. Nejvíce příkoří pocítily osoby romské národnosti, které ve většině skončily své životy v koncentračních táborech. Jeden člověk byl popraven. Obec osvobodila rumunská vojska 28. dubna 1945. Po válce byl zaveden místní rozhlas  a otevřena mateřská škola, obě roku 1947.

V období Československé socialistické republiky pokračuje postupný růst vesnice, kdy počet obyvatel graduje na počátku 70-tých let přes číslo 1030. V rámci "akcí Z" a jiných vyrostla v centru autobusová čekárna (1952 - 53), kravín JZD na kraji obce od Kyjova (1956), vznikla dobrovolná sportovní organizace Sokol - oddíl kopané (1957). Roku 1966 došlo k přístavbě nového sálu pohostinství, který dosud slouží většině kulturních akcí v obci. Roku 1967 byl rozšířen místní hřbitov pocházející z roku 1884. V květnu roku 1970 byl v centru obce odhalen pomník obětem první a druhé světové války. V letech 1969 - 73 byla postavena nová škola, téměř současně vyrostla na části bývalého zemanského dvora prodejna Jednoty.

Stavba budovy nové základní školy Nová základní škola Stavba prodejny Jednoty Jednota dnes

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století byla vystavěna v jižní části obce, v trati "Fleky", nová budova pro mateřskou školu. Tato však pro svůj účel nebyla nikdy využívána protože potřeby MŠ dostatečně pokrývá budova základní školy, jejíž součástí mateřská škola dnes je. Zmíněná budova slouží nyní jako dílna pro výrobu technického skla a potisk.

Bohatá historie Sobůlek, staré rody, rozvoj i pohromy, kultura, škola, nářečí, pověsti, kroje, zvyky a tradice, od pravěku až téměř po současnost, jsou zachyceny v  krásné národopisné studii "Sobůlky", kterou napsal bývalý řídící učitel Vincenc Vozar. Tato kniha byla doplněna o některé fotografie s komentáři ze současnosti a znovu vydána v roce 1998.

Pohled na náves v zimě

Památky a kulturní hodnoty obce

V katastrálním území obce se nachází řada historických kulturních památek a církevních staveb jako jsou, kaple, sochy, kříže a kapličky, z nichž nejvýznamnější je barokní socha sv. Jana Nepomuckého z  r.1721, kaplička sv. Heleny z  r.1734, vystavěná rodem Dluhošů a  barevně zdobený kříž z 19. stol. umístěný před průčelím kaple  zasvěcené  Nejčistšímu Srdci P. Marie. V tichém lesním zákoutí v severozápadní části obce se nachází hřbitov jehož malebné okolí mu dává důstojný ráz.

1. Památkově chráněné objekty

Do Ústředního seznamu kulturních památek ČR jsou zapsány:
socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1721; st. parcela č. 3489/1 u kaple P. Marie; rejstř. č. 2383
kaple; st. parcela č. 148/1; rejstř. č. 2384; (kaple sv. Rodiny u Hrubého lesa)
kaple sv. Heleny; st. parcela č. 294; rejstř. č. 2385; (Dluhošovská kaplička)
Dřevěný kříž z r. 1871; st. parcela č. 3489/1; rejstř. č. 2386; (na návsi před kaplí)
hradisko "Vala"; st. parcela č. 3425/1; rejstř. č. 2387

Celkový pohled po restaurování Sv. Jan Kaplicka sv. Heleny na východní straně obce Kaplička u Hrubeho lesa Kaplička u Hrubého lesa Kříž u kaple Socha sv. Jakub u kaple

2. Památky místního významu

Kaple Nejčistšího Srdce P. Marie z r. 1914; obdélníková stavba na návsi; p.č. st. 216
Kaplička sv. Barbory na Budovníkách, na JZ okraji katastru; parc. č. 3512
Socha sv.Jakuba u kaple P. Marie; st. parcela č. 3489/1
Litinový kříž na kamenném podstavci; před vstupem na hřbitov; parc. č. 3476/1
Kamenný kříž z r. 1897; v jižní části obce naproti domu st. pl. 68; parc. č. 3489/27
Kamenný kříž z r. 1901; východně od obce na jižním okraji Hrubého lesa; parc. č. 1408
Kamenný kříž z r. 1942; v trati Padělky východně od obce u polní cesty; parc. č. 145
Kamenný kříž z r. 1946; JZ od obce u polní cesty; parc. č. 3487/1
Dřevěný kříž; severně od obce u polní cesty do Ostrovánek; parc. č. 1040
Památník padlým; severně od objektu obecního úřadu; parc. č. 3489/47

Kaple Kaple Kaplička sv. Barbory Sv. Jakub Hlavni kříž na hřbitově Kříž u Petra a Pavla v Novosádech Kříž na Dolním konci Kříž na Padělkách Dřevěný kříž v Kameníkách - starý

 

Významné osobnosti

 

Vincenc Vozar  

vozar1 (002).png

- učitel a vlastivědný badatel, se narodil 6.6.1892 ve Vlčnově rodičům Františku Vozarovi a Rosalii roz. Machálkové. Jeho otec František působil jako kostelník a varhaník a také jako kapelník dechové muziky.

Také Vincenc, jako výborný houslista nezapřel vozárovskou muzikantskou krev. Po ukončení střední školy absolvoval učitelský kurs. Nejprve učil na kopaničářských Vápenicích, poté ve Vlčnově, ale odešel odsud v roce 1925 kvůli náboženské nesnášenlivosti (1921 vystoupil z církve římskokatolické a přistoupil k církvi československé). Jeho dalším působištěm byly od roku 1933 Sobůlky. Kromě učitelské činnosti se profiloval jaké badatel s velmi širokým záběrem. Věnoval se historii, prehistorii, dialektologii či etnologii. O své rodné vsi, Vlčnově, sepsal národopisnou monografii, která se jako nevydaný rukopis nachází v rodinné pozůstalosti.

Jeho největší zásluhou pro naši obec bylo zpracování obsáhlé monografie Sobůlky – vlastivědná a národopisná studie slovácké dědiny na Kyjovsku (vydaná v letech 1949 a 1998).

Vincenc Vozar zemřel 25.11.1958 v Sobůlkách.

 

Níže je k dispozici přepis článku Jaroslava Štancla, který byl publikován v roce 1949 v časopise Malovaný kraj:

Sobůlky – vlastivědná a národopisná publikace

Mám, řekl bych, jakési rodinné vztahy ke slovácké dědině Sobůlkám, a to proto, že se zde narodil můj otec Václav Štancl, první učitel presidenta T. G. Masaryka, že zde od r. 1803 do r. 1866 na škole působili můj praděd – Kučírek a můj děd Josef Štancl. Proto jsem vděčen autoru této publikace, kol. Vincenci Vozarovi, říd. učiteli v Sobůlkách, že mi jeden exemplář přenechal. Po obdržení knihy pustil jsem se ihned do čtení. Věřte mi, milí čtenáři, že každého pracovníka vlastivědného a národopisného musí kniha tato nejen nadchnout, ale zrovna uchvátit. Tak pěkně se čte. V knize poznáte historii této slovácké dědiny od pravěku až po dnešní dobu sestavenou jednak dle historických dokumentů, jednak dle místní tradice. Zvláště vývoj školy sobůlské a život starých kantorů vylíčen je věrně a dokumentárně. Též obecní samosprávě, místním starousedlíkům a jejich zaměstnání věnoval autor taktéž opravdovou péči. Zajímavá je druhá část knihy jednající o Sobůlkách s hlediska národopisného. Zde dočtete se o sobůlském nářečí, o starých zvycích a obyčejích, je zde i sbírka původních starých písní sobůlských, poznáte i místní lidové umění, tance, hry atd. Co se týče jazykové stránky této publikace, mohu říci, že je nejen bezvadná, ale přímo vzorná. Zkrátka je to dílo, které podává pěkný obrázek slovácké dědiny po všech stránkách. Autor této knihy, Vincenc Vozar, ukázal v ní s

vou mravenčí sběratelskou práci a píli, která může býti opravdu vzorem všem vlastivědným a národopisným pracovníkům. Myslím, že publikace "Sobůlky" je ojedinělým dílem svého druhu, a nevím, může-li se některá jiná obec naší republiky takovým dílem pochlubiti. Všechny obce mohou si vzíti v tomto ohledu příklad ze slovácké dědiny Sobůlek, jehož by měly také následovati. Jsem přesvědčen, že za toto vzácné dílo budou autoru Vincenci Vozarovi vděčni nejen občané sobůlští, ale i všichni vlastivědní a národopisní pracovníci. Kniha byla vydána nákladem ORO v Kyjově a MNV v Sobůlkách o 600 výtiscích. Má 343 stran, cena 100 Kčs. Jar. Štancl.

 

   

 

Zdroje:

Jilík a kol. (2013): Vlčnov: Dějiny slovácké obce. Obec Vlčnov.

  1. Štancl(1949): Sobůlky – vlastivědná a národopisná publikace. Malovaný kraj, 5.